Pavel Szabo — 20. 9. 2026 · aktualizováno 21. 9. 2026

Pavlův týdenník #22: Proč nikdo nepoužívá systém na firemní znalosti

Máte ve firmě zapsané postupy, do kterých se nikdo nedívá? Podíváme se na to, proč zavedený systém zůstává prázdný, proč nestačí dokumentovat jen postupy a proč je nebezpečné rozhodovat jen podle rychlé rešerše.
Pavlův týdenník #22: Proč nikdo nepoužívá systém na firemní znalosti

Foto: Jonathan Kemper / Unsplash

Tento týden vám přináším tři témata. Všechna tři témata spojuje jedna myšlenka: nestačí firemní znalosti pouze zapisovat. Důležité je, aby je lidé dokázali najít, využívat při práci a poučit se z nich při dalším rozhodování.

  • Proč zavedený systém zůstává prázdný, i když s ním všichni souhlasili.
  • Proč nestačí dokumentovat pouze pracovní postupy a jak uchovávat zkušenosti z dokončených projektů, aby z nich mohli těžit i ostatní kolegové.
  • Proč může být nebezpečné dělat důležitá firemní rozhodnutí pouze na základě rychlého vyhledávání nebo shrnutí od AI.

Proč se systém, který jste zavedli, nepoužívá

Na konci srpna napsal text o nepoužívaných systémech Mike Schmitz, americký autor webu Practical PKM, který se dlouhodobě věnuje práci s poznámkami a osobními znalostními systémy. Schmitz sice popisuje vlastní problém s pravidelným publikováním na sociálních sítích, ale jeho zkušenost nabízí zajímavý pohled i na zavádění firemních systémů. Samotné pořízení nástroje totiž ještě nezaručuje, že ho lidé začnou používat.

Ve svém textu Schmitz rozděluje překážky na tři druhy: logické, biologické a psychologické. Logické se dají vyřešit vysvětlením. Biologické, typicky únava, se vysvětlit nedají. A ty psychologické popisuje větou, která stojí za zapamatování.

„Většina těchhle přesvědčení nepřežije, když je napíšete. Fungují jen potmě." (volně přeloženo)

Pro majitele firmy z toho plyne praktická úvaha, i když Schmitz psal o sobě. Když zavedete sdílený systém pro firemní postupy a po měsíci ho téměř nikdo nepoužívá, další školení nemusí být tím správným řešením. Příčina může být na straně lidí: obava, že to udělají špatně, nejasnost, kdo za to odpovídá, nebo prostý fakt, že ve chvíli, kdy je potřeba, mají plnou hlavu něčeho jiného. Stejně dobře ale může být v samotném systému. Zaměstnanci ho nemusí používat například proto, že se v něm špatně vyhledává, informace nejsou aktuální nebo je práce s ním zbytečně komplikovaná. Proto je nejdřív potřeba zjistit příčinu a teprve potom navrhovat řešení.

Co s tím můžete udělat už tento týden?

Vyberte jeden postup, o kterém víte, že se nepoužívá, a zeptejte se tří lidí přímo: co vás odradí, když ho máte otevřít? Odpovědi si zapište doslova, bez obhajoby systému. Potom se rozhodněte, jestli měnit nástroj, nebo tu konkrétní překážku.

Proč nestačí dokumentovat jen pracovní postupy

V polovině září Schmitz přidal druhý text, který jde ještě o kus dál. Tvrdí, že poznámka uložená kvůli konkrétnímu úkolu se použije jednou a pak utichne. Hodnotu podle něj mají spíš záznamy, které si člověk uložil proto, že ho zaujaly, i když v tu chvíli nevěděl proč.

Schmitz to píše o osobních poznámkách. Ve firmě z toho ale plyne užitečné rozlišení. Směrnice popisuje, jak se má postupovat. Zkušenost popisuje, co se stalo, když se postupovalo takhle. V praxi se často setkávám s tím, že firmy dokumentují především pracovní postupy. Zkušenosti z dokončených projektů ale systematicky nezaznamenávají.

Když u klienta dokončím projekt, nejcennější věc si odnesu v jedné poznámce: „tenhle export selhal, protože dodavatel posílá ceny s čárkou". Za rok si na to sám nevzpomenu, zápis ano. Proto si vedu vedle zadání i deník toho, co mě v projektu překvapilo.

Zaveďte k zápisům z projektů jednu povinnou kolonku: co nás překvapilo. Jedna věta stačí. Za půl roku se může stát částí dokumentace, do které se vracíte nejčastěji.

Co s tím můžete udělat už tento týden?

Projděte poslední tři dokončené zakázky a u každé napište jednu větu o tom, co jste se naučili. Uložte je na jedno místo, klidně do firemního informačního systému, který už používáte. Kolik z těch tří vět by kolega potřeboval znát?

Co se stane, když se rozhoduje podle rychlé rešerše

Mít informace uložené a snadno dostupné je jedna věc. Druhá je správně jim rozumět. A právě tady vzniká další problém: když dnes dokážeme během několika minut získat přehled téměř o čemkoli, můžeme snadno nabýt dojmu, že dané problematice rozumíme více, než tomu skutečně je.

Toto riziko tento týden popsal Curtis McHale, kanadský vývojář a autor, který píše o čtení a práci se znalostmi. Odkazuje na knihu Toma Nicholse The Death of Expertise a tvrdí, že kdo si téma jen vyhledá a proletí titulky, začne se považovat za znalce a přestane poslouchat ostatní. Podle McHala k tomu dnes přispívají i shrnutí od AI.

Jde o jeho osobní pozorování, žádná data ho nepodkládají. Sedí ale na situaci, kterou zná skoro každý podnikatel. Finanční poradce si za dvacet minut nastuduje novou daňovou úpravu, získá pocit jistoty a poradí podle toho klientovi. Problém se ukáže až za rok.

Co s tím můžete udělat už tento týden?

Vezměte jedno rozhodnutí, které chystáte, a napište si, odkud máte podklady. Je za tím vlastní zkušenost, člověk, který to dělá roky, nebo dvacet minut hledání? U důležitých rozhodnutí, kde jde o peníze nebo o závazek na roky, se vyplatí rychlou rešerši doplnit o zkušenost a o ověřené, aktuální zdroje. Ani samotná zkušenost přitom nemusí být správná nebo přenositelná do jiné situace.

Co z toho plyne pro firemní znalosti

Nástrojů na ukládání znalostí je dnes hodně. Samotný nástroj ale nestačí. Důležité je, zda lidé potřebné informace snadno najdou, zda jsou aktuální a zda obsahují nejen pracovní postupy, ale také zkušenosti z předchozích projektů.

Pokud máte pocit, že ve firmě řešíte pořád dokola to samé, bývá za tím otázka, kde znalost leží a jak rychle se k ní kdokoli dostane. Souvisí to i s automatizací procesů, protože zautomatizovat se dá jen postup, který někdo popsal. A pokud vás zajímá, jak se celé téma pojmenovává odborně, mám k němu samostatné vysvětlení znalostního managementu.

#START-STRUCNE#

  • Když se systém nepoužívá, příčina nemusí být na straně zaměstnanců. Může být i v samotném systému nebo v nastavení procesu. Nejdřív ji zjistěte, potom navrhujte řešení.
  • Firmy často dokumentují hlavně pracovní postupy a zkušenosti z dokončených projektů nezaznamenávají.
  • Jednoduchý způsob, jak zkušenosti uchovávat: u každé zakázky jedna věta o tom, co vás překvapilo.
  • U důležitých rozhodnutí doplňte rychlou rešerši o zkušenost a ověřené, aktuální zdroje.

#END-STRUCNE#

Pojďme to probrat osobně

Pokud řešíte něco z výše uvedeného a chcete probrat váš konkrétní projekt, rezervujte si konzultaci zdarma. Společně se podíváme na vaši situaci a najdeme řešení, které dává smysl. Případně mi napište na kontakt a ozvu se vám.

Zdroje

AI řešení pro firmy

Stavím firmám AI agenty a automatizace na míru

AI pomocník napojený na vaše data a systémy
Automatizace rutiny: odpovědi zákazníkům, zpracování poptávek, třídění dokumentů
Na míru vašim procesům, postavené na Claude
Od návrhu přes nasazení po údržbu

Pavel Szabo

Programátor webů, eshopů a informačních systémů s více než 23 lety praxe. Pomáhám firmám i jednotlivcům s online podnikáním, automatizacemi a využitím AI v praxi.

Znáte někoho komu by článek mohl pomoct? Budu rád za sdílení!

Nabídka služeb

Vyberte si z nabídky níže, co zrovna potřebujete nebo mi rovnou zavolejte a probereme Vaše potřeby.

Weby a portály

Kódování a programování

Marketing a obsah

AI školení a konzultace

Praha, Brno, Ostrava či zahraničí? Na tom nezáleží

Osobní schůzky jsou možné, ale většinu záležitostí — od tvorby webů po AI automatizace — lze vyřešit pohodlně přes videohovor. Působím po celé ČR, s klienty z mnoha měst: Praha, Brno, Ostrava, Jičín, Liberec, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Karviná, Frýdek-Místek, Opava, Třinec, Orlová, Český Těšín, Nový Jičín, Krnov, Bohumín, Kopřivnice, Bruntál...
Pro lepší porozumění vašim potřebám je ideální online hovor. Rezervujte si schůzku přes můj formulář nebo mě kontaktujte telefonicky. Můžeme se taky domluvit na výjezdu a osobní schůzce.
Praha, Brno, Ostrava či zahraničí? Na tom nezáleží